Portál věnovaný vodohospodářství České republiky

Privatizace vodáren v České republice

• V letech 1993 až 1994 stát Česká republika převedl na samosprávu bezúplatně majetek státních vodárenských společností. Samospráva daného okresu založila ke správě vodárenského monopolu okresní vodárnu vesměs smíšeného typu, tzn. vodárnu, která vlastnila vodárenskou infrastrukturu a současně ji provozovala. Výnosy z prodeje vody sloužily na pokrytí nákladů provozování a na obnovu a rozvoj infrastruktury. Peníze z vodárenského odvětví tak končily zpět ve vodárenském odvětví.
• Do pozice osoby kontrolující vodárenský monopol v části prodeje vody se snaží dostat soukromé subjekty, neboť na prodeji vody nelze prodělat, neboť každý vodu potřebuje, každý ji musí koupit a zaplatit. Obdobně se soukromé subjekt chovaly v odvětví plynárenském, teplárenském a energetickém.
• Změnu provozovatele=prodejce vody, je možné realizovat jen v případě, že města při zavedení této změny, ale i poté se soukromou společností náležitě kooperují. Od roku 1994 ovládaly a kontrolovaly okresní i krajské vodárny města a obce. Proto plnou odpovědnost za stav, který nastal nesou zastupitelé měst a obcí. Privatizaci vodárny museli vždy odsouhlasit zastupitelé a tito nesou odpovědnost za privatizaci i za podmínky, které při ní byly dohodnuty a schváleny.
• Privatizaci vodárny v okrese či kraji vždy museli odsouhlasit zastupitelé velkých měst a obcí, kteří byli současně největší akcionáři okresní vodárny. Největší podíl odpovědnosti proto nesou zastupitelé velkých měst Brna, Prahy, Kladna, Mělníku, Zlína, Olomouce, Chrudimi, Českých Budějovic, Ostravy, neboť svým postojem dali příklad menším městům a obcím a ovlivnili jejich rozhodování. Vesměs právě zastupitelé velkého města iniciovali změnu provozovatele či vlastníka vodárny a připravili podmínky, za kterých přešla kontrola nad vodárenským monopolem na soukromé subjekty.
• Proces privatizace vodárenského monopolu spustil zastupitel-iniciátor, který předložil návrh privatizovat vodárnu. Na základě jeho důvodových zpráv a na základě písemných nabídek soukromých společností zastupitelé města či obce rozhodovali. Výše uvedený zastupitel vesměs aktivně organizoval proces privatizace vodárenského monopolu v regionu. V konečné fázi jako člen představenstva okresní vodárny předložil valné hromadě k schválení smlouvy, které vedly k privatizaci.
• Výsadní postavení v procesu privatizace okresní či krajské vodárny mají zastupitelé, kteří působili v orgánech okresní vodárny. Tito lidé znali problematiku vodárenství, znali okresní vodárnu a věděli co bude privatizace znamenat pro okresní vodárnu, pro region i pro soukromý subjekt. Často právě tito zastupitelé předkládali důvodové zprávy, návrhy na prodeje či nákupy akcií, návrhy na vyhlášení poptávkových řízení, různá zdůvodnění a tvrzení o výhodách privatizace, organizovali soutěže a předkládali zprávy představenstva a dozorčí rady. Porovnání reality a obsahu dokumentů, které před privatizací předložili vypovídá o mnohém. Tito zastupitelé často organizovali proces privatizace, který trval roky a v konečné fázi to byli oni, kdo z pozice členů představenstva svolali valnou hromadu a na ní předložili akcionářům k schválení návrhy smluv, které znamenaly privatizaci.
• Tito zastupitelé nesou nejvyšší odpovědnost za dnešní stav v regionu, za případnou nemožnost získání dotací z předvstupních či členských fondů EU, za odtok financí z vodárenského odvětví i za ztráta vlivu zástupců měst a obcí ve vodárenském odvětví.
• V ČR byly realizovány dva základní způsoby privatizace okresní vodárny.

Provozní model. Okresní vodárna byla rozdělena na infrastrukturu a provoz. Následně byl provoz prodán soukromé společnosti a infrastruktura byla téže soukromé společnosti pronajata.

Přímý prodej akcií okresní vodárny. Soukromý subjekt koupil od měst a obcí akcie okresních vodáren.

• Oba způsoby privatizace budou postupně zdokumentovány.