Portál věnovaný vodohospodářství České republiky

Veřejná podpora

• Veřejná podpora. Smlouva o Evropském společenství zásadně zakazuje jakoukoliv podporu poskytovanou přímo členským státem nebo z veřejných zdrojů, a to v jakékoliv podobě, která porušuje nebo hrozí porušením hospodářské soutěže tím, že by zvýhodňovala určité firmy nebo produkci určitých výrobků. Podpora, které se to týká, může mít celou řadu podob (státní granty a subvence, daňová úleva, úroková úleva, státní záruka atd.). Článek 87 Smlouvy o Evropském společenství (Smlouva ES) nicméně povoluje poskytování podpory sociálního charakteru jednotlivým spotřebitelům sloužící k odstranění škod způsobených přírodní katastrofou nebo výjimečnými událostmi či podporu určenou k podpoře ekonomického rozvoje nerozvinutých regionů apod.

• Účel veřejné podpory. Česká republika se vstupem do EU stala součástí vnitřního trhu. I když svou suverenitu neztrácí, je nucena respektovat politiku poskytování veřejné podpory v "celounijním" kontextu. Tato politika je jednak určována přijímáním příslušných předpisů komunitárního práva, ale i individuálními akty (rozhodnutími) Evropské komise. V současné době lze vysledovat snahu Komise o co největší omezení objemu poskytovaných veřejných podpor v rámci vnitřního trhu. Komise si klade řadu otázek, zejména tu, zda je veřejná podpora opravdu tím prostředkem, který dokáže vyřešit některá selhání trhu. Jde o věčný spor mezi zastánci a odpůrci zásahů veřejných orgánů do ekonomických procesů, kterým je nepochybně i poskytování veřejné podpory. Vnitřní trh EU je založen na principu volné soutěže, která je schopna přinést prospěch nejenom spotřebitelům, ale i hospodářství jednotlivých států, neboť nutí konkurující si subjekty k co největší efektivitě, omezování nákladů, využití nejmodernějších technologií atd. Je kladen důraz na účelnost veřejné podpory a její směrování do oblastí, které ji skutečně potřebují.

• Sledování veřejné podpory. Z hlediska České republiky je rozhodující, které systémy podpory a individuální podpory zavedené v nových členských zemích před datem vstupu do EU a nadále fungující i po tomto datu budou považovány za existující podporu:

   - opatření, která byla zavedena před 10. prosincem 1994,

   - opatření, která jsou vyjmenována v Dodatku k Přístupové smlouvě (seznam existující podpory),

   - opatření, která byla před datem přistoupení posouzena úřadem nového členského státu zabývajícím se sledováním veřejné podpory (v České republice Úřadem na ochranu hospodářské soutěže) a shledána kompatibilními se společným trhem, resp. s legislativou EU, a proti nimž Komise nevznesla žádné námitky z důvodu vážných pochyb ohledně kompatibility těchto opatření se společným trhem (tzv. prozatímní řízení).

• Řízení při protiprávní veřejné podpoře. Jestliže Komise získá z jakéhokoliv zdroje informace o protiprávní veřejné podpoře, prozkoumá tuto informaci bez zbytečného odkladu. V případě nutnosti může Komise požadovat informace od členského státu. Komise může, poté co poskytne členskému státu příležitost k podání připomínek, přijmout rozhodnutí, kterým bude po členském státu požadovat přerušení nebo předběžné vrácení poskytnuté veřejné podpory do doby, kdy Komise přijme konečné rozhodnutí o kompatibilitě se společným trhem.

  U zamítavých rozhodnutí v případech protiprávní veřejné podpory Komise rozhodne, že členský stát musí přijmout všechna potřebná opatření k navrácení poskytnuté podpory od jejího příjemce (včetně úroku podle sazby stanovené Komisí). Navrácení pomoci by nemělo být vyžadováno v případech, kdy by to znamenalo porušení základních principů komunitárního práva.

• Vstupem do Evropské unie se Česká republika stala součástí vnitřního trhu EU. Z tohoto důvodu se na ni mimo jiné vztahují příslušná komunitární pravidla v oblasti veřejné podpory, konkrétně ustanovení čl. 87 a 88 Smlouvy o založení Evropského společenství a další sekundární předpisy platné pro tuto oblast 1). Veřejnou podporou se rozumí výhoda poskytovaná v jakékoliv formě podnikatelským subjektům či určitým odvětvím výroby z rozpočtů orgánů veřejné správy, státních fondů či subjektů pod kontrolou veřejné moci, jež ve svém důsledku hrozí narušením či přímo narušuje hospodářskou soutěž s dopadem na obchod (obchodní výměnu) mezi ČR a členskými státy ES. K nejznámějším formám veřejné podpory patří státní záruky, daňové úlevy, odkupy nebonitních pohledávek, prominutí odvodů sociálního a zdravotního pojištění apod.

• Výše uvedená komunitární pravidla jsou v ČR aplikována prostřednictvím zákona č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře, ve znění zákona č. 130/2002 Sb. (dále jen "zákon o veřejné podpoře"). Tento zákon inkorporoval do českého právního řádu pravidla v oblasti veřejné podpory platná v rámci ES . K aplikaci zmíněných pravidel se ČR zavázala na základě Evropské dohody a Prováděcích pravidel k ní 2). Z těchto dokumentů vyplývá, že Česká republika souhlasila s tím, že všechny formy veřejných podpor včetně programů veřejných podpor poskytovaných na všech úrovních veřejné správy budou posouzeny v souladu s pravidly veřejné podpory platnými v rámci ES, včetně rozsudků Soudu I. instance a Evropského soudního dvora. 

• Změna pravomoci. V minulosti posuzoval slučitelnost veškeré veřejné podpory poskytované v rámci ČR Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "ÚOHS"). Pravomoc ÚOHS byla založena zákonem o veřejné podpoře. Jedině tento orgán mohl autoritativně rozhodnout, zda poskytnutí veřejné podpory na území České republiky povolí či nikoliv, případně za jakých podmínek. Vstupem ČR do EU ÚOHS svou rozhodovací pravomoc na poli veřejné podpory ztratil. V rámci EU totiž o slučitelnosti veřejné podpory poskytované na území členských států rozhoduje jedině Evropská komise. Ta postupuje podle vlastních procedurálních pravidel, především podle nařízení Rady č. 659/1999 4). Vstupem České republiky do EU tak zákon o veřejné podpoře se rozhodovací pravomoc přesunula u ÚHOSu na Evropskou komisi.

• Po vstupu ČR do EU zůstane ÚHOS v otázce veřejné podpory v roli "poradního úřadu". V rámci jednotlivých členských států působí jako tzv. monitorující jednotky, které se problematikou veřejné podpory zabývají. Nepatří ovšem k orgánům Společenství, nýbrž k národním orgánům členských států. Jeho hlavním posláním je shromažďovat údaje o poskytnutých veřejných podporách v rámci příslušného členského státu za uplynulý rok a sestavovat pro potřeby EK o takových podporách výroční zprávu. Monitorující jednotky jsou rovněž jednotlivými státními orgány využívány k poradenství v oblasti veřejné podpory. V řadě členských států rovněž plní roli jakéhosi "prostředníka" mezi těmito státy a Komisí.

• Délka rozhodovacího procesu. Pro řízení před Evropskou komisí záleží na složitosti každého případu a na termínu dodání Komisí požadovaných informací a podkladů. ČR je povinna poskytovat co největší množství veřejných podpor na základě programů. Program veřejné podpory tvoří jakýsi rámec upravující podmínky poskytování jednotlivých veřejných podpor. Výhoda takového procesu spočívá v tom, že Česká republika bude žádat Komisi pouze o schválení příslušného programu a jakmile k tomuto kroku ze strany Evropské komise dojde, bude ČR moci poskytovat individuální podpory již bez takového schválení.

• Změna v účastnících řízení. V řízení před Evropskou komisí je účastníkem řízení vždy příslušný členský stát, a to i v případech, že o poskytnutí veřejné podpory rozhodovala zemská vláda, region či jiná samosprávná jednotka. Členské státy zpravidla jednají před Komisí prostřednictvím svých diplomatickým misí zřízených při ES. Příslušnému členskému státu jsou také zpravidla ukládány rozhodnutím Evropské komise povinnosti, a to zejména v případech, kdy Komise dospěje k závěru o neslučitelnosti určité veřejné podpory se společným trhem. V takových případech má členský stát povinnost zajistit navrácení neslučitelné veřejné podpory od jejího příjemce spolu s příslušným úrokem.

• Posílení práv třetích osob. V právu ES pro oblast veřejné podpory mají práva třetích stran ochranu daleko větší. Ochrana práv třetích osob se realizuje tak, že Evropská komise zveřejní záměr určitého státu poskytnout konkrétnímu příjemci veřejnou podporu v Official Journalu. Od tohoto zveřejnění mají třetí strany možnost v Komisí stanovené lhůtě - zpravidla jednoho měsíce - podávat své připomínky. Zveřejněný záměr obsahuje především popis příslušných opatření, která mohou zakládat veřejnou podporu včetně jejich zběžného posouzení ze strany Komise. Zaslané připomínky tvoří jeden z podkladů pro konečné rozhodnutí a Komise se s nimi v rámci odůvodnění svého rozhodnutí vypořádává. Chráněn je ovšem i členský stát, který hodlá poskytnout veřejnou podporu, a to tak, že podané připomínky mu jsou ze strany Evropské komise zasílány k vyjádření. Na první pohled by tato skutečnost mohla příslušné třetí strany od podávání připomínek odradit. Z tohoto důvodu nařízení obsahuje ustanovení o tom, že subjekt podávající připomínky může zůstat v anonymitě tak, že členskému státu hodlajícímu poskytnout veřejnou podporu není jeho identita ze strany Evropské komise odhalena.